Rádi bychom vás předem poprosili o jistou toleranci v uvedených jménech a datech . Je možné, že se budete v některých případech s námi rozcházet . Materiály, z nichž jsme čerpaly podklady pro tyto řádky jsou dnes již více jak sto let staré Knihy zápisů ze schůzí . A tak Bůh suď, kde je ve sporných případech pravda .
1.listopad 1881 jest dnem, kdy byl položen základní kámen Hasičského sboru v Bozkově . Tenkrát se několik nadšenců a progresívně myslících občanů rozhodlo obětovat nejen svůj čas, ale i finanční částku na podporu spolku, který se prezentoval ochranou majetku a života všech obyvatel obce . Položením onoho základního kamene se na začátku dějin sboru v Bozkovské matrice zapsali : Antonín Fišera č. 66 Josef Jodas č. 30 Antonín Tulach č. 147 Josef Kouble č. 146 František Mašek č. 68 Josef Nosek č. 42 Josef Farský č. 48 Petr Lampa č. 123 Josef Havránek č. 49 Stanislav Dolenský V kolonce „ Přispívající“ jsou uvedeni následující:
1. Pan František Laurin, doktor theologie 10 zlatých
2. Pan Albert Resler, majitel papíren 25 zlatých
3. Pan František Kouble, ředitel továren 25 zlatých
4. Pan Jaroslav Dolenský, profesor na reálce 10 zlatých
5. Pan Josef Šilhán, rolník z Kamenice 10 zlatých
6. Důstojný pán Petr Kouble, kaplan boskovský 10 zlatých
7. Pan Stanislav Beránek, správce školy 10 zlatých
8. Slečna Josefa Prousková, hospodyně p. faráře 10 zlatých
9. Pan Antonín Poslt, továrník v Dolním Boskově 20 korun
10. Pan dr. Voltěch Antonín, lékař v Boskově 20 korun
Již za necelé tři měsíce po svém založení se Hasičský sbor prezentuje na veřejnosti . A to v roce 1882, o Třech králích se zúčastňuje hašení Urbancova mlýna . Hašení probíhalo tehdy ještě bez stříkačky, ale jak uvedl kronikář : “ Pouze za použití věder na vodu, ale účinně a se snahou pomoci“. V březnu téhož roku byla zakoupena stříkačka od firmy Smékal za tehdy vysokou částku 550 zlatých . Dále za částku 312 zlatých bylo vybudováno hasičské skladiště, které sloužilo až do roku 1967 .
Do roku 1902 je velmi málo dokumentace o činnosti sboru, poněvadž se za války v roce 1940 ztratila Hasičská kronika zahrnujíce toto období .
Další dochované zápisy nám potvrzují, že největšího rozmachu sboru bylo dosaženo po roce 1910 . Tehdy členská základna čítala 128 členů a tento počet setrval do roku 1914 , do vypuknutí první světové války . Tento rozmach nutno připsat k dobru tehdejšímu veliteli sboru, panu učiteli Stanislavu Dolenskému. Listováním v kronice zjistíme, že tehdy si hasiči na nedostatek práce nemuseli naříkat. Z roku 1935 předkládáme doslovný výtah ze zprávy Valné hromady: „Požárů místních hájeno třech, a to 12.září požár stodoly Kateřiny Říhové, 5.října z pátku na sobotu po 11.hodině druhý požár , stodola Petra Jiřiče, a 5.listopadu v noci z neděle na pondělí třetí požár stodoly Václava Lampy „. Další rok mohli účastníci Valné hromady slyšet toto : „ 21.ledna 1936 pokračovaly požáry dalších stodol . 13.ledna shořela stodola Petra Lukeše, 21.února hořela jako první stodola paní Jancákové, druhá stodola B.Lampy a jako třetí stodola Dlabolova . A to vše jedné noci“ ! Tento rok, 20.srpna umírá ve věku 64. let dlouholetý funkcionář a čestný člen Hasičského sboru a starosta Župy Riegrovy bratr Stanislav Dolenský .
Přichází rok 1943 a zde si připomeneme vlastenectví a nebojácnost těch, kteří v následujících válečných letech svými podrobnými zápisy do knih nesli velké nebezpečí pro sebe a celou svoji rodinu . Vzpomeňme bozkovských hasičů, kteří se ocitli v koncentračních táborech a těch, kteří za své vlastenectví zaplatili daní nejvyšší, svým životem . Řídící učitel Michek, Bohouš Farský (Vatařů), Stanislav Motejlek, Josef Jirát a Milek Smorádek se domů nevrátili, o vlásek Němcům unikl Josef Petříček . Ten se potom po celý zbytek války skrýval u vlastenecky smýšlejících lidí, kteří denně nesli riziko prozrazení, což znamenalo obzvláště v době heidrychiády trest smrti celé rodině bez jakéhokoliv soudu . Po roce 1945 dochází k citelnému snížení členské základny sboru . Příčinou je osídlování pohraničí, kde mnoho občanů Bozkova nalezlo svůj nový domov . V poválečných letech byla založena Hasičská knihovna a Hasičský divadelní spolek .
Jejich činnost byla násilně ukončena nástupem Němců v roce 1939 . Dnes prakticky není o těchto aktivitách žádných záznamů . Velké změny po „ vítězném únoru“ doznávají i změn v hasičském životě . Jako první dochází k přejmenování Hasičského sboru na Svaz požární ochrany . Také se o sbor již nestará starosta, nýbrž požárníkům předsedá předseda . Také je z poplatného ideologického hlediska tlačeno na změnu oslovení z „bratra“ na „soudruha“ . Toto je ovšem plněno liknavě . Nemohu při této zmínce nevzpomenout na okrskového velitele sedmdesátých let, br.V.Duštíru z Helkovic, který začínával svůj projev na schůzích slovy : „ Bratři-soudruzi,, …..
V roce 1950 dochází k založení požárního družstva v Dolením Bozkově. Několik nadšenců převzalo z Bozkova starou stříkačku, opravilo ještě staršího Studebakra o nosnosti 2,5 tuny a v bývalé Posltově továrně zřídili požární zbrojnici . To, že se o svěřený automobil starali dobře svědčí i to, že toto vozidlo později sloužilo k přepravě materiálu na stavbu nové zbrojnice v Bozkově . Počátkem sedmdesátých let dochází k násilnému ukončení činnosti tohoto družstva následkem odkoupení továrny příkerským JZD . 13.12.1958 dochází k vytýčení a nivelizaci stavby nové budovy zbrojnice přímo v terénu . Tato stavba se stává akcí, na kteroužto soustředěn veškerý zájem sboru. Veškerou organizační a řídící práci zde na úkor svého volného času obětavě provádí br.Z.Hlava . Na začátku zde bylo vidět pouze členy sboru . Čím více se stavba blíží ke konci, začínají na stavbě pomáhat i místní občané .
Stavba je prováděna svépomocí, pouze některé odborné práce jsou zadávány firmám . Přichází významné datum v historii sboru - 13.leden 1968 – tohoto dne se schází výborová schůze poprvé v nové budově požární zbrojnice . V osmdesátých letech nechává sbor zhotovit nový prapor . Celá, na tu dobu značná částka 12.000,- Kč je získána z výtěžku mimořádných zábav pořádaných sborem .
Přichází „ sametový převrat „ a s tím související změny : již jsme opět Hasičský sbor a ze soudruhů se stávají bratři . V roce 1994 dochází v důsledku navrácení majetku církvi k nutnosti přestěhovat zdravotní středisko a tak zajistit místním lidem doktora ve vsi . Padá návrh přeměnit naši zasedací místnost na ordinaci lékaře . Tak opouštíme svoji „zasedačku“ s vědomím vykonání dobrého skutku, což je vlastně naším posláním . Náhradou ze strany obce je možnost pořádat větší schůze ( pro výborové schůze sboru stačí malá zasedací místnost ve zbrojnici ) v nové budově Obecního úřadu .